Příčina úmrtí je uvedena v Listu o prohlídce mrtvého (LPM). Na základě LPM se tvoří statistiky úmrtnosti podle příčin smrti. V roce 1893 měla klasifikace příčin smrti 14 tříd a 161 názvů nemocí. Současná klasifikace obsahuje 22 tříd s více než 1100 nemocemi. Lékař, ohledávající mrtvého (pokud není současně patologem), může váhat, jaké kódy vyplnit do tabulky 19 LPM, případně nařídit pitvu, po které patolog příčinu úmrtí zpřesní.
Má-li být statistika přesná, musí být podle ÚZIS vstupy do LPM přesné. Dobrou statistiku lze vytvořit pouze z přesně vyplněné informace o řetězci nemocí, které vedly ke smrti. Pro správné kódování příčin smrti musí být správně zapsaná sekvence událostí, vedoucích ke smrti, s jasnou hlavní posloupností a zaznamenanými veškerými okolnostmi úmrtí od bezprostřední příčiny smrti až k základní příčině smrti.
Obecný termín „příčina smrti“ se tedy dělí na „základní přičinu smrti“ a na „bezprostřední příčinu smrti“. Pro statistiku je důležitá základní příčina smrti, definovaná jako choroba nebo trauma, která iniciovala řetězec chorobných stavů, přímo vedoucích ke smrti.
Objevíme-li se ve statistice jako zemřelí na Covid-19, protestujme u Petrovy brány. Mohli jsme se náhodně zadusit v posteli (kód W75) nebo být zavaleni zeminou (W77), nejpravděpodobněji jsme měli chronickou ischemickou chorobu srdeční (I25), ale covid nemohl být v žádném případě základní příčinou naší smrti.
A to až do doby, než bude v klasifikaci za 22. třídu (Codes for special purposes) doplněna 23. třída: Codes for very special purposes. Statistiky „zemřel s bytem, autem a covidem“ už moc netáhnou.