Naší nejdokonalejší pamětí je čichová paměť. Překonává všechny ostatní smyslové paměti. Ani sluchová paměť, ani zraková paměť, ani chuťová paměť, a ani hmatová paměť nám nevyvolá zasunuté vzpomínky tak bezpečně jako čichová paměť.
Socialismus voněl olejem, prachem a potem. Věci, které nás obklopovaly, se tu vyráběly. Z dětství známe vůni českých hraček. Vstoupíme-li do prostoru s takovou vůní, vstupujeme do hračkářství v Dolní ulici, vedoucí od pošty k náměstí, což se nám párkrát podařilo, když jsme mámu přetlačili. Tátovy ruce, když nás pohladil, voněly směsí oleje a solviny a už mnoho let se nám nepodařilo vůni vybavit – soustruhy zrezivěly a šly do šrotu.
Jaké čichové vzpomínky zůstanou našim dětem ? Čím voní kapitalismus ? Co si vybaví ? Umělá hmota nevoní. Pokud čichové paměti přijde na pomoc sluchová paměť, možná si vzpomenou při šustění bankovek, které na přelomu tisíciletí ustalo, když se přesunulo do podsvětí, zatímco jej nahradila startovací trylka Windows. Nos mají naše děti na něco jiného než na lovení vzpomínek.
Naše děti mají nos na lovení příležitostí.
Vzpomínky z čichové paměti jsou pasé. Všichni to cítíme a jednou si na to vzpomeneme.