Je obtížné spočítat světové zásoby zlata, zlato je nejen v trezorech centrálních bank, ale i v církevní architektuře, v průmyslových výrobcích, v našich ústech a také v zemi. Česká národní banka drží 7,8 tun zlata (slovo „drží“ je poněkud nadnesené, neboť fyzicky bychom v sejfech ČNB zlaté cihly hledali marně), ale mimo banku se v Česku nachází mnohonásobně více zlata, například v přírodě nejméně 250 tun. Přesto, i kdybychom měli milión tun zlata, bylo by nám k ničemu. Zlato totiž není platidlem budoucnosti. Platidlem budoucnosti je pitná voda.
Představme si scénu, jak bankéř s batohem zlata na zádech padá vysílením a žízní na suchá ústa, neboť se mu nepodařilo dojít až k prodavači pitné vody, kde by batoh vyměnil za sklenku vody z altajské bystřiny.
Je libo do úst dvaatřicet zlatých zubů ? Žádný problém. Je libo do úst doušek vody ? Obrovský problém.
Ještě nám to nedochází. Klidně splachujeme toalety pitnou vodou, auta myjeme pitnou vodou, průtok považujeme za normální a o přítoku nepřemýšlíme. Hromadíme zlato (tedy kromě ČNB) a máme pocit, že bohatneme. Zlato bohužel k pití není vhodné, neboť v tekutém stavu nadměrně zahřívá jícen. Výrobci chemických tablet prosperují, ale špinavých louží je málo. Nemůžeme doufat, že vydržíme do příštího léta na příchod deště.
Stále nám nedochází, proč je výčepní kohoutek Nord Stream vyroben z potravinářské oceli.