Stále jsme v roli nestranného historika v roce 2120, který má za úkol popsat to, co se dělo před sto lety v roce 2020:
„V roce 2020 se objevila strašlivá pandemie s vysokou úmrtností. Lidé pochopili, že přežijí, pokud k sobě nepustí nikoho cizího a budou mít dostatečné zásoby. Nastala naprostá devastace. Lidé vyrabovali obchody, sklady, ale i potravinářské výrobní podniky. Policie a armáda nebyly schopné ničeho jiného, než zajistit bezpečnost základní infrastruktury – elektráren, vodáren, telekomunikační základy a místy i nemocnic. Kdo měl zbraň, měl větší jistotu, že si opatří a ubrání zásoby. Největší šanci na přežití měly venkovské enklávy, kde si s pomocí zbraní zajistily, aby se do jejich blízkosti nedostali jiní lidé, potenciální zdroje infekce. Nebylo podstatné, jestli měli lidé zbraně opatřené legálně či nelegálně.“
(s využitím myšlenek Františka Ročka, 26.8.2020)
Řadu let před rokem 2020 – jak tvrdíme jako nestranný historik – se odehrávaly události, jež mohli tehdejší lidé při alespoň troše všímavosti vyhodnotit jako neklamná znamení, že se stane to, co se pak opravdu stalo. Když si poté řadily události zpětně do souvislostí, nevěřili tomu, že mohli být tak slepí.
Jako nestranný historik v roce 2120 k tomu dodáváme:
„Přes všechny humanistické pavědy a ideologie se opět a zase prokázalo, že fungující je výhradně národní kruhová obrana, ze které se při přesile dá ustoupit k obecní kruhové obraně a z té nakonec k rodinné kruhové obraně. Proto i dnes, v roce 2120, je nepatřičné ve slušné společnosti hovořit o uniích, federacích či říších.“