V souvislosti s událostmi v Bělorusku zazněla pozoruhodná informace: běloruský parlament má 110 poslanců (Česko má přibližně stejný počet obyvatel). Je to moc nebo málo ? Jsou na tom Bělorusové lépe než Češi nebo hůře ? Čím méně poslanců země má, tím nižší je pravděpodobnost projednávání a schvalování volovin, tj. tím lépe se obyvatelům dýchá.
Česká republika má 200 poslanců. Mělo by se nám dýchat hůře než v Bělorusům.
Nejlépe se dýchá Lucemburčanům (60) a Malťanům (65) a v závěsu pak Kypřanům (80) a Slovincům (90), zatímco se téměř dusí Francouzi (577) a Italové (630) a těsně před udušením chroptí Němci (669).
Tím, jak poslanci demokracii zdokonalují, legislativní práce přirozeně ubývá. Jak čas postupuje, poslanci se v lavicích více nudí a buď okusují tužky nebo běhají do kantýny za servírkami či rumem. Jednou, až jejich práce dosáhne vrcholu, předseda parlamentu prohlásí demokracii za dokonalou a pošle poslance na zasloužený odpočinek. Parlamentní budovu uzamkne a vmísí se do davu, žijícího dokonalým demokratickým životem. Než se tohoto kýženého stavu dočkáme, čeká nás řada postupných kroků.
S každoroční revizí objemu legislativní práce bude postupně upravován počet poslanců tak, aby byl zachován poměr počtu poslanců k počtu zákonů. Veškeré novely zákonů budou mít výhradní charakter domácích úkolů pro poslance, kteří zapříčinili chyby v zákonech, kvůli nimž je novela potřebná. S ubývajícím počtem zákonů bude logicky ubývat počet poslanců. V okamžiku, kdy počet poslanců klesne pod deset, bude slavnostně vyhlášen stav nirvány. S posledním poslancem budeme balit na cestu do ráje.
Nespokojení legislativci mohou odcestovat do Evropského parlamentu a realizovat se tam. Výstupy z jejich projednávání a schvalování ovšem narazí na zamčený vchod českého parlamentu.