Je snadné označit někoho, jehož názor se liší od našeho, za hlupáka. Nedělejme to.
Člověk s jiným názorem není hlupák, člověk s jiným názorem je člověk s jiným názorem. Při osobní konfrontaci bychom zjistili, že je schopen předložit řadu racionálních argumentů, díky nimž dospěl k jinému názoru. Současně také nemusíme jeho názor převzít a můžeme si podržet svůj názor, k němuž také máme řadu racionálních argumentů.
Opačně to funguje stejně: člověk s jiným názorem, který není hlupák, nás neoznačí za hlupáka jenom proto, že máme jiný názor. Nabízí se ovšem jiná otázka – jak poznáme hlupáka ? Zde je pár indícií, které nám mohou pomoci vyhnout se zbytečným konfrontacím:
Hlupákem může být člověk bez názoru.
Hlupákem může být člověk ve věčné opozici.
Hlupákem může být člověk, který rozumí všemu.
Snažme se vyhýbat lidem, jejichž nejsilnějšími svaly jsou svaly ramenní, jak s nimi stále krčí. Snažme se vyhýbat lidem, jež si v noci přejí, aby byl den, a jež si ve dne přejí, aby byla noc. Snažme se vyhýbat lidem, kteří reagují na všechno a mluví více, než poslouchají.
Ač se to nenosí, hlupáků mezi námi není mnoho. Ani Jan Werich neměl čelo poseté ranami ze střetů. Většina z nás má prostě jen jiný názor. Nejsme hlupáci. Nakonec stejně rozhodne ten fyzicky zdatnější a zbraněmi vybavenější z nás.