24.4.2020 17:17 JAK SE RODÍ FAVORITÉ
„Před třiceti lety jsem při prověrkách příslušníků StB zažil situaci, kdy jeden přišel před komisi, a ještě než se ho někdo stačil na cokoliv zeptat, položil na stůl služební průkaz s tím, že nesouhlasí se zrušením vedoucí role KSČ, a odešel.“
(Jan Schneider, 15.1.2020)
Představme si boxerský zápas. Sportovní hala je narvaná až po střechu. Dole uprostřed v boxerském ringu proti sobě stojí Miroslav Štěpán a Václav Havel.
Bojuje se podle Queensberryho pravidel, tj. na neomezený počet kol bez bodování. Aby bojovník vyhrál, musí být soupeř odpočítán. Zda bude poražený odpočítán za pět minut nebo za pět hodin, nehraje roli. Pro nás diváky je tento zápas životně důležitý – bude se podle jeho výsledku odvíjet náš další život. Přišli jsme na zápas s nadějí na vítězství našeho favorita, kterého ovšem neznáme osobně, jen zprostředkovaně. Kvůli matné představě o tom, jak by mohl zápas probíhat, raději nesázíme, aby nám to později někdo nevyčetl.
Úvodní gong odstartuje první tříminutové kolo. Údery z obou stran jsou čerstvě plnohodnotné a žádný ze soupeřů nechce dát svou kůži zadarmo. Střídavě křížíme prsty na levé a na pravé ruce. Podmíněně si vybíráme správného favorita. Dlouho není jasné, kdo jím bude. Po dvacátém pátem kole začíná svítat.
V okamžiku, kdy pořadatel ohlásí, že na počest vítězství bojovník věnuje zdarma každému návštěvníkovi u východu teplý párek, je jasněji. Po padesátem kole, kdy poražený visí bezvládně v provazech, máme úplně jasno. Naším favoritem je vítěz.
Je to vulgární, jak se u východu tlačíme a natahujeme ruce pro párek. Pár věrných sundává poraženého z provazů a odnáší ho do zákulisí. Nevěnujeme jim pozornost, neboť poražených si nevážíme. Mezitím vyrážíme z haly a máváme párkem vítězoslavně před národem, kterému je box víceméně lhostejný. Někteří opatrně přistoupí na naše skandování jména vítěze, ačkoli ho neznají osobně, jen zprostředkovaně.
My s párkem v ruce víme, jak se rodí favorité.