14.3.2019 17:48 FILIPIKA O PRÁVU A POVINNOSTI
Právo a povinnost musejí jít vždy ruku v ruce. Máme-li zákonem stanovenu nějakou povinnost, musí nám být přisouzeno právo na poskytnutí podmínek, za nichž lze povinnost splnit. Například máme-li povinnost jezdit vpravo, máme právo na silnice, které jezdit vpravo umožňují. Stejně to platí i naopak.
Máme-li právo na něco, musíme být, v minimalistickém pojetí, omezeni alespoň povinností neupírat totéž právo ostatním. Například máme-li právo mluvit neslušně, máme povinnost snést neslušnost i od jiných lidí.
Kupříkladu by někdo chtěl uplatnit právo na neinformovanost. Nechce, aby byl informovaný. Nepřeje si být konzumentem informací. Teoreticky je takové právo realizovatelné. Dotyčný vypne všechny zdroje informací. Ponechá si jen přírodní vjemy jako hučení řeky, zpěv ptáků, svit hvězd, pálení slunce, atd. Cokoli nepřírodního, uměle vytvořeného, například písmem nebo řečí, odstíní. V takovém případě musí být, ruku v ruce, omezen povinností neinformovat jiné lidi. Dokonce je ani nesmí informovat o tom, že chce být neinformovaný. Lidé okolo něho nebudou vědět, že uplatňuje svoje právo na neinformovanost. Protože to nebudou vědět, budou ho informovat. Tím teoreticky realizovatelného práva dotyčný prakticky nedosáhne.
Teoretické právo na neiformovanost tudíž prakticky uplatnit nelze. Jsme trvale informováni i proti své vůli.
Nemůžeme-li uplatnit právo na neinformovanost, nesmíme mít, ruku v ruce, povinnost neinformovat jiné lidi. Se ztrátou práva jde ztráta povinnosti. Je na naší vůli, zda budeme nebo nebudeme jiné lidi neinformovat. Nikdo nás však k neinformování nesmí nutit, například zákonem. Kdykoli je nám upřeno nějaké právo, vždy se ptejme, jaké povinnosti nám zanikly. Odtud vyplývá obecný závěr této filipiky:
Jakýkoli zákon, vyhláška či nařízení, která by ukládala povinnost něco neříkat, o něčem neinformovat, nemá v právním řádu společnosti, která dodržuje rovnováhu mezi právem a povinností, co dělat. Viz například § 356 trestního zákoníku, podněcování k nenávisti (narozdíl od provádění nenávisti, např. nenávistným úderem) je výsměchem těm, kteří respektují rovnováhu práva a povinnosti.