22.11.2018 20:27 BANALITA ZLA
„The sad truth is that most evil is done by people who never make up their minds to be good or evil.“
(Hannah Arendtová, The Life of the Mind, 1978)
Jedná se o banalitu zla, exemplárně demonstrovanou na životě Adolfa Eichmanna (motivovaného nikoli zlem, ale povinností úředníka vykonávat svoji práci dobře), který podle Arendtové „was genuinely incapable of uttering a single sentence that was not a cliché“. Zlo tedy banálně páchal jako svědomitý úředník, který se neuměl vyjadřovat jinak než v klišé. Ruku na srdce: kolik klišé jsme sami dnes vyslovili ?
Například toto: „Volný pohyb osob, zboží a kapitálu je pozitivní a prospívá mi.“
Svědomitě souhlasíme, přestože se jedná o klišé. Přestože najdeme tisíc a jeden příklad, kdy nám nesvědčí volný pohyb osob, kdy nám nesvědčí volný pohyb zboží, kdy nám nesvědčí volný pohyb kapitálu. Slyšíme ze všech stran, že volného pohybu osob, zboží a kapitálu se nesmíme za žádných okolností vzdát. Že se jedná o klišé, nám nedojde ani ve chvíli, kdy na volný pohyb osob, zboží a kapitálu osobně doplácíme. Jsme svědomitými úředníky systému. Na pravidlo, že přežije jen ten, kdo nejprve chrání svoji rodinu, teprve potom chrání obec a nakonec chrání národ, a že žádný „mezinárodní národ“ neexistuje, jsme zapomněli.
Volný pohyb osob nechrání naši rodinu, může-li do vnitřního kruhu rodiny kdokoli beztrestně vstoupit. Volný pohyb zboží nechrání naši obec, ničí-li hypermarkety a obchodní centra život na obecním rynku. Volný pohyb kapitálu nechrání náš národ, je-li národní stříbro zčernalé nebo roztavené odtéká zvednutými stavidly pryč.
Protože „clichés, stock phrases, adherence to conventional, standardized codes of expression and conduct have the socially recognized function of protecting us against reality“, máme banální důvod tvořit zlo. Úředně a svědomitě.
Nerozhodli jsme se být dobří nebo zlí. Jsme takoví nenápadní a mluvíme v klišé.