29.12.2017 11:37 ZAMČENÝ KLÍČNÍK
Na otázku, v čem vidí nebezpečí dezinformací, když tu dezinformace v určité míře byly vždycky, odpovídal sedmadvacetiletý redaktor zpravodajského serveru Aktuálně.cz:
„Dezinformace tady určitě byly vždycky, ale…v posledních letech se začaly nějakým způsobem stupňovat a to nebezpečí samozřejmě je v tom, že fragmentují společnost, lidé si utvářejí úsudek na základě nepravdivých informací a ohrožují nějakým způsobem liberální demokracii a…podrývají důvěru v demokratické instituce.“
(Lukáš Prchal, Interview Plus, 18.12.2017)
Dále pokračoval odpovědí na otázku, zda jsou dezinformace daň za komunikační vymoženosti:
„Je to určitě daň za to, že vlastně máme jednodušší přístup k informacím, a o to podstatnější je, aby vlastně si lidé uvědomovali, odkud čerpají ty informace a jak na ně pohlížejí a aby si uvědomovali, čemu vlastně jako věří.“
To vyvolalo otázku po klíči, podle kterého se pozná, že jde o dezinformaci. Přišla odpověď:
„Tak my jsme získali určité dokumenty, oficiální dokumenty ministerstva vnitra…s kterými jsme pracovali a díky nim jsme nějakým způsobem z jejich monitoringu sestavili servery, které spadají do dezinformačního jádra.“
Tato odpověď vcelku logicky vyvolala další otázku, jaký klíč používá ministerstvo vnitra. Posluchači se dozvěděli:
„S neznámou vlastnickou strukturou, neví se, kdo přesně ty informace šíří…objevují se tam články, které vlastně nejsou vyzdrojované, jsou názorové, nemají tam žádné respondenty a tak dále, nejsou tam žádná fakta pro ty informace, které se tam objevují.“
Tazatel stále nevěděl, jak odlišit dezinformaci od názoru. Není hranice velmi tenká ?
„Jasně, tady je přímo jeden příklad, se kterým jsme se samozřejmě museli vypořádat, spadají tam třeba do tohodletoho, co vy říkáte, spadají přesně…Parlamentní listy, které prostě odborníci považují za určitý most mezi dezinformací a tradičním médiem.“
Jaký je ten klíč ? Není-li klíč, nebylo by lepší nechat klíč na nás ? Nebylo.
„Protože…tam se neověřuje už potom nebo nepostupuje se, nekonfrontuje se to, co ten člověk vlastně jakoby říká, vydává tam svůj vlastní názor a je to třeba i v textu a objevují se tam prostě čili lži a dezinterpretace, dezinformace, které už potom se těžko vyvrací.“
Rozhovor kulminuje otázkou, jak odlišit názorový server od dezinformačního serveru:
„Ty jo, todle vám asi nedokážu úplně teďka jako objasnit…“
Mladý klíčník Lukáš Prchal kulminoval, čímž mi způsobil několikavteřinové bezvědomí.