27.12.2017 18:36 PRÁVO NA ŽIVOT ONLINE
Když jsem do webového vyhledávače zadal dvě klíčová slova „bomba“ a „internet“, dozvěděl jsem se:
– od internetových zpravodajců, kde vybuchla bomba;
– jaká internetová zpráva je bomba;
– jak se podle internetového návodu vyrábí bomba.
Zda je samotný internet bombou, jsem se nedozvěděl.
Vím, že internet může být prostředkem pro spáchání zločinu (kyberšikana a obtěžování, finanční vydírání, bombové hrozby na internetu, nelegální obchod se zbraněmi, podvody s kreditními kartami, online dětská pornografie, podnikové krádeže), ale také může být cílem zločinu (krádeže dat, obchodování s hesly, hackování dat, e-mailový phishing, rozšiřování viru, únosy doménových jmen, softwarové pirátství).
Zda může být internet rovněž pachatelem zločinu, je nejisté.
Internet by se mohl stát pachatelem zločinu, stal-li by se bombou. Stal-li by se internet bombou, mohl by se odpálit. Odpálil-li by se internet, přestal by existovat a tím by spáchal zločin.
Skutková podstata zločinu „internet bombou“ spočívá v nedostupnosti internetu, což je přímým porušením základních lidských práv, a to hned dvou práv: práva na informace (§ 17) a práva na život (§ 6). Vybouchne-li se internet a stane se nedostupným, ztratí člověk nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné právo být online, což pro mnohé uživatele internetu prakticky znamená okamžitou smrt. Mnohým z nich vypadnou mobilní telefony, notebooky a netbooky z ochromených rukou a jiným vyskočí implantáty zpoza uší. Rotace zeměkoule se vypne.
Není divu, že zákonodárci kvapně hledají způsob, jak zločinnému úmyslu internetu zabránit. Chápou, že vsadit internet do vězení nelze a vyměřit mu odstrašující pokutu rovněž postrádá smysl, proto přemýšlejí o opatřeních, jež internet odradí od sebezničení.
Nápady se přijímají na vrátnici.