25.9.2017 21:15 VLHKÁ NAVIGAČNÍ MAPA
Před časem jsem sledoval dramatický boj Roberta Redforda o přežití na moři (All is lost, 2013). Teď jsem si na film vzpomněl, když zápasím s promáčenou navigační mapou české politiky.
Představuji si, oč lehčí by to Redford měl, kdyby se jednoduše přizpůsobil prostředí a začal si brát kyslík z mořské vody. Zapomněl by na klišé, že člověk může dýchat jenom atmosférický kyslík, a výkřiky typu: To je nesmysl ! by hodil přes okraj záchranného člunu. Prostě by se přizpůsobil okolnímu prostředí a v hejnu delfínů by doplaval domů.
Námitky, že je něco nemožné, platí jen do té doby, než někdo – třeba z hlouposti – prokáže opak. Přizpůsobí se prostředí a přežije.
Jsme trvale ovládáni dobře myšlenými poučkami, co je pro nás dobré, co je pro náš špatné, co bychom měli chtít a co bychom měli odmítat. Přitom dobré je jen to, co přežije. To nemusíme chtít, to prostě a jednoduše máme. Důkazem je, že žijeme. A že budeme žít. Že jsme přizpůsobiví.
Názor pana doktora Šmoldase, že takzvaně nepřizpůsobiví občané jsou právě naopak ti nejpřizpůsobivější (k systému sociálních dávek), pokulhává v tom, že parazit bez hostitele přestává být parazitem, neboť přestává existovat vůbec. Skutečně přizpůsobivý existuje i bez hostitele.
Když se rozhlédnu okolo sebe, uvidím ty nejpřizpůsobivější, kteří nepotřebují hostitele. Kdo to je ? Hodí je do vody a plavou. Kyslík si berou z vody a nenatahují se k hladině. Přežijí a proto jsou naší budoucností.