2.9.2017 20:53 HROB OBĚTI
Zpráva z tisku: „Umíte si představit, jak musí být teroristi vyděšení, když se dozvědí, že neustoupíme, semkneme se, a nenecháme si vnutit jejich násilí ? Vše nasvítíme v národních barvách, politikům ukápne slza a všichni své občany ujistí, že je třeba násilí rezolutně odsoudit a zastavit je.“
(Vlastimil Vondruška, MfD, 2.9.2017)
A co na to zabitý ?
V čele klaka, pak plačky v objetí a výbor s předvojem,
černá saka a žena oběti pod tmavým závojem,
kytky v dlaních a pásky obřadní, složené před branou,
ulpěl na nich pach ruky úřední s bolestí sehranou.
Co tady čumíte ? Vlezte mi někam !
Copak si myslíte, že na to čekám ?
Co tady civíte ? Táhněte domů !
Divadlo hrajete, prosím vás, komu ?
„Od nejstarších časů očekávali poddaní od vládců jednu základní věc – bezpečí. Ve jménu toho platili daně a byli ochotni se vzdát části svých svobod, aby je panovník mohl chránit před nepřáteli. Nikoli tím, že jim bude vyjadřovat soustrast a žvanit, ale že je ochrání opravdu, fyzicky.“
V popravy čas se páni ustrnou a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet,
pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.
Co tady civíte ? Zkoušíte vzdechnout,
copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout ?
Z projevů je nám zle, proč nám sem leze ?
Kašlu vám na fangle ! Já jsem chtěl kněze !
„Nechci se dožít toho, aby nad mým hrobem lkal nějaký politik a přesvědčoval mou rodinu, že neustoupíme. Zdi budov Evropského parlamentu budou nasvíceny českou trikolórou. A na to bude zpoza rohu výsměšně hledět radikální imám…“
Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co žvaněj‘ o sobě, vůbec nic nemají,
mňoukaj‘ tence a nikdy neprosí, nenosí opasky,
žádné věnce pak na hrob nenosí, neslyší otázky:
Kolik vám platějí za tenhle nápad ?
Táhněte raději s děvkama chrápat !
Co mi to říkáte ? Že přijímat ? Brát ?
Odpověď čekáte ?