23.2.2017 19:58 TAK AŤ
Ať žije 1. máj ! Ať žije mír ! Ať žije nerozborné přátelství !
Zdálo by se, že částice ‚ať‘ hyne na úbytě. Není důvod k provoláním, oslavy jiných svátků se neujaly a zvolání ‚Ať žije upálení Mistra Jana Husa‘ je nevkusné. V politickém kontextu by znělo absurdně provolávat nehynoucí slávu politickým stranám, žijícím jedno až dvě volební období. A mír máme, blahoslavení, za samozřejmost.
Je to jen zdání. Částice ‚ať‘ se nám mrška skryla do stínu příslovce ‚tak‘.
Ilustrativní příklad:
Probíhá porada. Předsedající nastolí problém k řešení. Vyzve přítomné k předkládání návrhů, jak s problémem naložit. Zkušení přítomní už vědí, že iniciativa se zle nevyplácí, jelikož za návrhem řešení pravidelně následuje pokyn k vyřešení, proto mlčí. Odpovědi ‚to nejde‘ se vyhýbají jako čert kříži. Jeden z řiťolezců nakonec dusné ticho neunese a promluví. Předsedající souhlasně pokývá hlavou a přijde otázka, která se těžko zvedá: Kdo se vyřešení ujme ?
Na scénu přicházejí příslovce ‚tak‘ a částice ‚ať‘. Zcepenělí hrůzou si pohledem ověří, kdo na poradě chybí (pan X), a pak odvážně prohlásí:
„Tak ať si to pan X zanalyzuje, roztřídí, zaeviduje a příště podá zprávu.“
A tak je to s námi. Tématem porady byla humanita a mezirasová solidarita. Kdo ponese její prapor ?
Přece my všichni zcepenělí hrůzou. Protože nikdo nesmí chybět.
Tak ať žije humanita ! Tak ať žije mezirasová solidarita ! Tak ať žije 1. máj ! Tak ať žije mír ! Tak ať žije nerozborné přátelství ! Hlavně ať mi sem nelezou !