7.12.2015 23:39 DIAGNÓZA
Je to jasné. Jsem nemocný a mám stanovenou diagnózu.
Několik měsíců mi nebylo dobře. Zašel jsem za svojí MUDr. a svěřil se jí se svými obtížemi. Pozorně mě vyslechla a nařídila odběr krve a moči. Výsledky ukázaly, že mi nic není. Tedy formálně mi nic není, ovšem můj stav byl neměnný – stále mi nebylo dobře.
MUDr. mě poslala na vyšetření očního pozadí, prostaty a srdce. Nic – a stále mi nebylo dobře.
Dědičné choroby jsme s MUDr. vyloučili, rodiče sešli a odešli. Tak jsme si s MUDr. sedli a mudrovali, co mi může být. Pravděpodobně něco s hlavou. Absolvoval jsem tedy magnetickou rezonanci, počítačovou tomografii a psychologické testy. MUDr. si pročetla výsledky a nechápavě zakroutila hlavou. Svojí zdravou hlavou, zatímco mojí hlavě stále nebylo dobře.
MUDr. listovala příručkouMezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů, vydanou Světovou zdravotnickou organizací, s nadějí, že pod kódy F40 až F48 najde, co mi je. Bohužel nenašla. A mně stále nebylo dobře.
Dále si MUDr. opatřila jinou příručkou s názvem Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, vydanou Americkou psychiatrickou společností, které s vyšší podrobností mapují nemoci v oblasti kódů F40 až F48. Ani tato příručka nepomohla. A mně stále nebylo dobře.
Dále si MUDr. vzala na pomoc trestní zákoník. V klasifikaci nemocí je trestní zákoník zdaleka nejpodrobnější. Navíc stanovuje časové lhůty k vyléčení. Ani v trestním zákoníku bohužel MUDr. nenašla to, co hledala. A mně stále nebylo dobře.
Vše dospělo k jedinému možnému řešení. MUDr. vzala čistý papír a napsala žádanku do Světové zdravotnické organizace:
„Vážení kolegové, žádám o rozšíření MKN o položku F99-ČT s názvem Fobie z České televize.“
Mám diagnózu F99-ČT.