27.10.2015 21:41 NEKODIFIKOVANÝ ZDRAVÝ ROZUM
Základním zákonem státu je ústava.
Tato věta je banální. Jeden by věřil, že bez ústavy se nedá ve státě žít. A jeden by nevěřil, že by ho Izraelec nebo Angličan mohli vyvést z omylu. Obyvatel Kanady nebo Nového Zélandu a také rodina Saudů ústavu rovněž nepotřebují.
Ústava ČR má stotřináct článků. Šel jsem od jednoho článku ke druhému a postupně vstupoval do alternativního světa, ve kterém články jeden po druhém přestávaly existovat. Někdy byl přestup do světa, řízeného tradicí, zvyklostmi a zdravým rozumem, uvolňující a osvobozující, jindy mě přestup naplňoval obavami a nejistotou, ale v drtivé většině byl přestup netečný, inertní.
Nyní jsem již zcela ponořen do světa takzvané nekodifikované konstituce. Prohlížím si svoje ruce a vypadají úplně stejně jako ruce kodifikované. Zdá se, že ruce vědí, co mají dělat. Pracovat. Ani nohy se mi nijak nezměnily. Jdou po chodníku a zastavují na červenou. Na hlavu si nevidím, musím před zrcadlo.
S hlavou není něco v pořádku, proto zrychluji a nakonec utíkám, abych v koupelně zjistil, co se stalo.
Před zrcadlem je to jasné. Nekodifikovaná hlava, řídící se zdravým rozumem, vypadá extrémně jinak než hlava kodifikovaná. Zírám na sebe a nevěřím svým nekodifikovaným očím. Takto nemůžu mezi kodifikované lidi.
Zcela jistě by poznali, že se řídím tradicí, zvyklostmi a zdravým rozumem, a odsoudili by mě jako extrémistu.