7.10.2015 21:08 SPRÁVNÍ CHLAPI
Já, přezdívaný Mirek, Jaroslav, přezdívaný Jarka, Jindřich, přezdívaný Jindra, Věroslav, přezdívaný Rychlonožka, a Rudolf, přezdívaný Červenáček, jsme se sešli Na růžku. Dva z nás již obdrželi dotazník, zaslaný krajským vojenským velitelstvím, s příkazem jej nejpozději do třiceti dnů ode dne jeho dodání vrátit. Jelikož nikdo z naší party není bez končetiny, nevidomý, neslyšící, němý ani postižený vadou nebo nemocí, která jej činí trvale neschopným samostatně se pohybovat, nebo postižený těžkou formou nevyléčitelné nemoci, hrozí nám pokuta do třiceti tisíc korun.
Rychlonožka navrhnul vzít nohy na ramena.
Ostatní jsme mlčeli. Rychlonožkův návrh nebyl v souladu s naším celoživotním přesvědčením. V zemi zuřila občanská válka a všichni chrabří spoluobčané se dobrovolně hlásili k odvodu. Považovali za svoji občanskou povinnost plnit úkoly ozbrojených sil České republiky.
Navrhnul jsem hlasovat.
Druhý den před rozedněním jsme vyrazili. Doma jsme nechali děti, manželky a staré rodiče.
Na rakouské hranici se k nám připojili Švédové s českými doklady. Po cestě ke Středozemnímu moři přibývali další utečenci, Němci, Francouzi i Angličané. Na pobřeží nás bylo nepočítaně.
Počkali jsem, až bude Frontex na obědě, a kyvadlovou dopravou za pouhých pět set euro na osobu jsme překonali moře.
V cílové zemi Somálsku nás přivítali s ovacemi a s rozvinutými vlajkami Welcome.
Konečně jsme unikli z orlích spárů Evropy. V mogadišské hospodě On Geeska na prospektu Wadada Wadnaha jsme založili klub správných chlapů.