14.7.2015 21:01 CONSUL
Oprášil jsem kufříkový psací stroj Consul.
Ještě krásně voní barvicí páskou. Ještě krásně zvoní za dokončenou myšlenkou. Ještě krásně chytá za napsané slovo. Přivoním, cinknu, popustím uzdu a tesám. Korekce je možná, ale s Consulem se do ní doufám nedostanu.
11.7.2015: Ruští agenti se vrací k psacím strojům. Kvůli Snowdenovi a WikiLeaks.
Jednou kdysi jsem psací stroj rozebral do posledního dílu. Uprostřed věty zavrzal a vrzal dál a vrzal, až jsem pojal přesvědčení, že potřebuje důkladnou údržbu. Díl po dílu jsem ho demontoval a rozkládal do technologické mapy na podlaze tak, abych po vyčištění složil stroj zpětným postupem do původní podoby. Ukázalo se, že jsem postupoval správně a Consul byl zase Consulem.
Dívám se na opuštěný notebook na stole. Přitom jsem si vzpomněl na historku řidiče nákladní Tatry, kterému se v ruské stepi porouchal motor. Otevřel kapotu a měl obrovské štěstí – v tu chvíli kolem projížděl ZIL. Bodrý Asiat zastavil a nabídl pomoc. Po půl hodině povolování a utahování a šroubování motor naskočil. Vedle Tatry na zemi zůstalo ležet pár „zbytečných“ dílů.
Zbytečné díly v našich noteboocích jsou ty nejdražší díly. Jsou takzvaně klasifikované a dodává je výrobní divize, která oficiálně neexistuje. Tím pádem ani tyto klasifikované díly neexistují, ani neexistuje příslušný montážní dělník, natož aby existovalo slunce nad jeho hlavou.
Nemá smysl pouštět se do rozebírání notebooku, když nevrže. Ani necinká.
Ještě chvíli si budu cinkat.
Pošlu zprávu domů, že přijdu dnes později. Doufám, že holub doletí včas.