22.6.2015 23:48
Když je člověk nespokojený ve dvaceti, obvykle řeší rozpory mezi ideály a realitou.
Když je člověk nespokojený ve středním věku, obvykle mění sexuálního partnera.
Když je člověk nespokojený v padesáti, jde do tuhého, neboť všechny banální varianty řešení má již odžité.
Ideály jsou v háji a mám stálou partnerku. Zakládám blog.
Ti důvtipnější, jichž nás je většina, pochopili, že je mi přes padesát.
Protože nejsem příznivcem nepodložených názorů, dávám si čas na studium. Musím přijít na důvod své nespokojenosti. Jistě nebude jeden důvod, bude víc důvodů. Musím hledat východiska. Kritizovat znamená nacházet východiska.
První krok, při kterém jsem sklonil hlavu, byl vstup na blog futry, zvanými „Podmínky registrace“. Objevil se dlouhý, úzký a nízký koridor. Zaváhal jsem, ale nakonec jsem vstoupil, jelikož v dálce jsem uviděl jasný bílý čtvereček, jež mě naplnil nadějí, že tam někde nízký strop zase musí ustupovat a že tam někde zase zvednu hlavu a nadýchnu se.
Jistě by si Podmínky registrace zasloužily hlubší občanskoprávní rozbor, snad někdy příště. Jen namátkou tímto potvrzuji, že jsem poskytnul takové osobní Údaje, které jsou aktuálními, pravdivými a úplnými informacemi o mé osobě dle příslušných požadavků Provozovatele, a že jsem se nedopustil porušení práva na ochranu osobních údajů tím, že bych uvedl údaje, či jméno jiné osoby, včetně použití cizího uživatelského jména, hesla či jiných informací. Současně jsem souhlasil, že budu shromažďován a uchováván v databázi Registrovaných uživatelů, spravované provozovatelem s tím, že budou dále zpracovávány a mohou být poskytovány třetím osobám za podmínek stanovených Zákonem a těmito Podmínkami registrace. Faul !
Stojí mi to za to ? Asi stojí.
Proč jsem Chodec Optimista ?
Samozřejmě nejsem chodec optimista. Často jezdím autem a občas mám blbou náladu.
Dlouho, tj. asi třicet minut jsem hledal vhodný nick, lačně po páralovsku, ale ty moje nejmilejší z minulosti byly již rozebrané. Tak jsem to vzal z druhé strany. Nemusí to být efektní, lesklé, anglické, a může to mít obsah.
Chodec ví, že cesta může být do kopce (zatracené cigarety), a chodec taky ví, že cesta může být z kopce (když ho nakopnou). Chodec ví, že cesta může být značená (není v tom sám), a chodec ví, že skrz houští je to vzrušující (přežije to ?). Chodec ví, že každý pohyb vpřed vyžaduje úsilí (dobře, jdu, stále dopředu, než svou nit dopředu), a chodec taky ví, že na konci cesty bude odměněn (to je panečku rozhled).
Optimismus potřebujeme jako sůl. Kdybychom nevěřili, že se to v lepší obrátí, nač bychom se neobraceli jen v hrobě ? Bude to lepší, fakt.
Půjde to pomalu, krok chodce za krokem, ale nakonec budeme rádi, že jsme ten výlet „život“ podnikli.