Evropský komisař pro vnitřní trh obvinil výrobce automobilů, že sedí a čekají a nenabízejí zákazníkům levný elektromobil:
„Our job is not to sugarcoat things, or sit by and wait for our 2035 targets to materialise magically.“
(Thierry Breton, 10.9.2024)
Jsme v těžké situaci a musíme z ní ven. Abychom se vydali na cestu nápravy, čeká nás první nezbytný krok, a to je definování chyb a vzápětí jejich přiznání a přijetí. Bez přijetí chyb nemá smysl vydávat se na cestu nápravy. To bychom jenom opakovali chyby znovu a znovu a za rok bychom stáli ještě hlouběji v bahně, než v něm stojíme teď.
Stejnou a podobnou úvahu dnes provádějí desítky a stovky zaměstnanců a zaměstnavatelů, stojících před rozhodnutím propouštět a zavírat. Nejsou-li k sobě úpřimní, svádějí těžkou situaci na druhé a svoje chyby si nepřipouštějí; jsou-li k sobě úpřimní, pracují na definování svých chyb.
Zaměstnavatelé, kteří mají zahraniční matku, snáze tendují k neúpřimnosti. Řídí se vyviňovacím faktem, že omezené rozhodovací pravomoci nutně vedou k omezeným rozhodovacím chybám. Snáze docházejí závěru, že sami se žádných chyb nedopustili, neboť rozhodování probíhalo v zahraničí. S vybřednutím z těžké situace tedy opět čekají na rozhodnutí zvenku. Naproti tomu čeští zaměstnavatelé jsou v přehlednější pozici – chyby mohou hledat výhradně u sebe. Přitom oba typy zaměstnavatelů mají společného nepřítele:
Evropskou komisi a její ocásek Evropský parlament.
První a zásadní chyba, které se zaměstnavatelé dopustili, byla ta, že poslouchali EK/EP. První a zásadní chyba, které se zaměstnanci dopustili, byla ta, že nechali zaměstnavatele, aby poslouchal EK/EP.
Dopustili jsme se mnoha dalších chyb, ale tato první a zásadní chyba nás dostala do bahna, což nevidí jen slepí – nebo ti, kterým se z bahna nechce.