„V ‚evropském prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu‘ vyhlášeném Evropským parlamentem, Radou a Komisí se zdůrazňuje právo každého jednotlivce na přístup k digitálním technologiím, produktům a službám, které jsou koncipovány tak, aby byly bezpečné, zabezpečené a chránily soukromí. Znamená to mimo jiné zajistit, aby všem lidem žijícím v Unii byla nabídnuta dostupná, bezpečná a důvěryhodná digitální identita, která umožňuje přístup k široké škále on-line i off-line služeb…“
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 2024/1183, 11.4.2024)
Všimněme si obratu „právo každého jednotlivce“ – v Nařízení nenajdeme zmínku o povinnosti. Takzvanou Evropskou peněženku digitální identity (EUDIW) budeme moci mít, ale nebudeme muset. Budeme moci žít i bez EUDIW a stejně kvalitně jako ti, kteří EUDIW mít budou. A budeme tomu věřit stejně jako rovnoprávnosti spalovacího auta a elektrického auta na dálnici.
Proto se upínáme k dalšímu obratu „off-line služeb“ – v takovém režimu si představujeme život bez EUDIW. Co nám Nařízení říká o off-line režimu ? Off-line režimem se rozumí „interakce mezi uživatelem a třetí stranou na fyzickém místě s využitím technologií pro blízkou komunikaci, při níž evropská peněženka digitální identity nemusí mít pro účely dané interakce přístup ke vzdáleným systémům prostřednictvím sítí elektronických komunikací.“ Zajistí nám off-line režim stejná práva jako režim bez EUDIW ?
Ano, a sice ve chvíli, kdy se dostaneme do místa přístupu ke vzdáleným systémům prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Stejně off-line budeme za jízdy v trolejbusu, napodobujíce z plna hrdla zvuk čtyřtaktního motoru.
Proto se upínáme k tomu, že si implementaci EUIDW vezmou na starost Piráti. Jinak riskujeme například to, že se s námi bez EUIDW tramvaj nerozjede a spolucestující nás vyhodí, ať si to dojdeme pěšky.