CHUŤ RANNÍ KÁVY

Drtivá většina toho, co z médií konzumujeme, byla vytvořena umělou inteligencí.

Ty tam jsou časy, kdy jsme k ranní kávě otevírali z rotačky teplé noviny a četli čerstvé zprávy o tom, co se skutečně stalo. Protože jsme měli jistotu, že člověk, podepsaný pod zprávou, skutečně existuje a na vlastní oči viděl to, co popisuje. Mohli jsme s jeho závěry souhlasit, nebo nemuseli, ale opakováním této zprávy jsme si ve společnosti neuřízli ostudu. Naopak jsme měli pověst informované osoby. Ty časy jsou ty tam.

Nyní se stydíme opakovat to, co v novinách čteme. Když se potkáme se skutečně informovanou osobou (obvykle umí více než tři jazyky), naštveme se sami na sebe pro svou naivitu. Z plna hrdla vynadáme autorovi novinové zprávy tak, že si to za klobouk nedá, ale ouha – dotyčný žádný klobouk nenosí, protože jej nemá na co nasadit. Nemá hlavu, nemá ani oči, takže nemohl nic vidět. Novináři vymizeli, zprávy jsou generované umělou inteligencí.

Jsme v pasti. Chceme být informovaní a nemáme živý zdroj informací. Únik z pasti řešíme studiem jazyků, cestováním a aktivním vytvářením zpráv s vlastní účastí. To, co sami zažijeme, je zaručeně inteligenčně neumělé. Jako bonus tím také odfiltrujeme propagandu zbylé hrstky živých novinářů. To je řešení.

Místo konzumace zpráv sami zprávy vytvářejme. Sice nás umělá inteligence označí za svině a dezoláty, ale chuť ranní kávy se nám opět vrátí.