Jak vypadá novodobý vázací akt ?
Kdysi se vázací akt prováděl podpisem listinného dokumentu. Doba se digitalizovala. Novodobý vázací akt má eletronickou podobu, nemusíme do ruky brát pero a podepisovat nějaký papír. Jediné, co zůstalo, je vědomost daného úkonu. Víme, že se zavazujeme, a víme, k čemu se zavazujeme, a víme, komu se zavazujeme.
Hrubým odhadem existuje kolem miliónu vázacích aktů. Čistě statisticky nemine den, abychom nepotkali někoho s novodobým vázacím aktem. Den co den podstupujeme riziko evidence toho, co jsme řekli nebo co jsme udělali. V kontaktu s vázanou osobou nemlčíme, ani nestojíme netečně. Naše osobní složka se plní každý den.
Naše složka také už nemá listinnou podobu, nejedná se o kancelářský šanon, založený v plechové skříni s pečetí v zátce. Šanon nahradil harddisk a plechovou skříň nahradilo šifrování. Svoji složku bychom mohli nalézt, ale bez šifrovacího klíče je nám k ničemu. Jsme-li navíc indiferentní osobou bez vlastních názorů, naše složka bude stejně nezajímavá. Bude dlít v paměti, nepovšimnuta. Odtud také pramení rozdíl mezi někdejším listinným vázacím aktem a novodobým elektronickým vázacím aktem.
Někdejší cílevědomost byla nahrazena novodobou bezbřehostí – někdejší doba cílila na nepřátele socialismu, nová doba cílí na všechny, na každého z nás.
Dostala mne „plechové skříni s pečetí v zátce“.
Mám to z vojny a z muničky před očima.
Skvěle.