Po zkušenostech je namístě otázka: Je demokracie schopná vést válku ?
Když zapátráme v historii a pokusíme se najít demokracii, která na svém území úspěšně vedla válku, výsledek našeho hledání bude tristní. Ukazuje se, že demokratické režimy musejí posílit prvky centrálního autokratického řízení, aby byly úspěšné ve vedení války. Možná se vymyká Churchillova Velká Británie, která potvrzuje pravidlo.
Demokracie není schopná na svém území vést úspěšnou válku. V obrácené logice: neúspěšné vedení války předznamenává, že máme demokracii. Není pochyb o tom, že vedeme neúspěšnou válku, i když není na našem území. Kdyby byla na našem území, neúspěšnost by byla ještě zřejmější. Vrcholný demokrat Petr Pavel a vrcholná demokratka Jana Černochová by se stali smutnými hrdiny s bílou vlajkou.
Je logické, že neexistuje česká strategie, jak vyhrát válku. Jakýkoli strategický materiál by vždy začínal voláním o pomoc. Schovávali bychom se za záda někoho jiného. S úctou a respektem k vojákům, kteří prošli ohněm války, ti by nám českou válku nevyhráli.
Namístě je rovněž logický závěr: Až začneme vyhrávat válku, končí u nás demokracie.