Když se mluví o elitách, podvědomě si vybavíme někoho, koho známe. Někoho z našeho okolí, z médií, z veřejného života. Když jsme pak konfrontováni se závěrem, že v České republice žádný příslušník elity nežije, jsme zmateni. Ten závěr je správný – od smrti Karla Schwarzenberga na území České republiky skutečně žádný příslušník elity nežije.
Nechceme si nechat vzít názor, že známe někoho, kdo patří k elitě. Tvrdošíjně předstíráme, že víme, co je to nebo kdo je to elita. Že se mýlíme, si připustíme, až když se s příslušníkem elity osobně setkáme. Tedy nikdy.
Ti, které můžeme potkat v České republice, jsou příslušníky obslužné elity. Možná se někdo z nich dostal do předpokoje příslušníka elity, kde ho přijal elitní majordom, ovšem lze oprávněně pochybovat, že se dostal dál. Pokud se nějaký příslušník obslužné elity setkal s příslušníkem elity, pak možná někde v elitním golfovém klubu na vzdálenost jamek. To nicméně neznamená, že bychom si některých příslušníků obslužné elity nemohli vážit a respektovat je. Dávají nám práci, pocit potřebnosti a smysluplnosti konání v našem omezeném světě.
Jen bychom si přitom měli být vědomi zmatení pojmů.