Kolikrát si mnoho z nás položilo otázku: Kdo jsem já, aby na mém názoru záleželo ?
Mnozí z nás mnohokrát. Když se věci vyvíjely v souladu s naším názorem, pak jen náhodou a bez našeho vlivu. Když se věci vyvíjely v rozporu s naším názorem, pak nikoli náhodně, ale přesně proto, že na našem názoru nezáleží. Například –
Až budeme sčítat škody po povodních, dojdeme k částce, kterou nikdo z nás nikdy na účtu neměl. Oprávněně budeme čekat odpovědnost státu, neboť právě proto si stát vydržujeme. Náš názor bude jednoduše srozumitelný: stát musí škodu uhradit, pojistka nepojistka. Ale kdo jsme my, aby na našem názoru záleželo ?
Věci se budou vyvíjet v rozporu s naším názorem. Mluvící hlavy se stáhnou z obrazovek, aby nemusely koktat, že na úhradu škod nejsou peníze. Tak jako obvykle budou jen děkovat za dobrovolné sbírky. Což bude v rozporu s naším názorem, aby dobrovolné sbírky suplovaly stát, ale kdo jsme my, aby na našem názoru záleželo ?
Tím, kdo má na účtu částku ve výši škody, jsou banky. Oprávněně budeme čekat nabídku bank, že škodu uhradí. Náš názor bude jednoduše srozumitelný: banky mohou škodu uhradit, pojistka nepojistka. Banka neodpustí hypoteční splátku za dům, který odplaval dolů po proudu. Ale kdo jsme my, aby na našem názoru záleželo ?
Věci se budou vyvíjet v rozporu s naším názorem. Kdo jsme my ? Pošleme stokorunu na charitu.