Cokoli činíme, opakujeme. Všechno, nebo alespoň většina z toho, co z našich činů považujeme za převratné, už bylo v minulosti učiněno. Jsme odsouzeni do věčné role epigonů.
Připadáme si výjimeční, ale jedná se o iluzi. Stačí si pročíst mezinárodní klasifikaci nemocí, abychom pochopili, že výjimeční nejsme. Když si provedeme autodiagnostiku, zjistíme, že jsme pouze nemocní. Že opakujeme to, co bylo jednou či vícekrát učiněno. Vezměme si příklad.
V červenci se uskutečnila online konference pod názvem A World Call To Action pod záštitou Římského klubu (The Club of Rome) a Rady pro lidskou budoucnost (The Council for the Human Future). Z jejich názvů se dá usoudit, že návrhy, z konference vzešlé, budou převratné. Nejsou.
Na identifikovaný problém (the Issue) „Misinformation and mass delusion – paralysing society’s ability to save itself.“ předkládá Julian Cribb toto řešení (the Solution): „A Global Truth Commission“.
Vytvoření Globální komise pravdy (příp. Komise globální pravdy) není převratné.
V kapitole R48.8 Jiné a neurčené znakové poruchy najdeme nemoc, nazvanou tonická perseverace. Ta spočívá v ulpívavém myšlení, které se neustále vrací k určitému tématu, a to i při přílivu nových podnětů. Tonická perseverace se vyskytuje například u katatonních schizofreniků.