Patřit mezi čtyřprocentní je determinující.
Charakterizuje nás, jak se vyjadřujeme, s kým se stýkáme, jaké podniky navštěvujeme, jakou pozornost na sebe strháváme. Být čtyřprocentní není jednoduché. Raději mlčíme, než mluvíme. Raději se zdržujeme doma, než na veřejnosti. Raději nedemonstrujeme, než abychom se účastnili akcí. Raději se činíme neviditelnýmmi, než extravagantními. Váháme provést coming-out. Jsme šťastní, když se o nás nemluví ošklivě.
Pak ale přijde někdo, kdo se na nás mediálně zaměří. Kdo nás kritizue i za to málo, co jsme řekli. Kdo nás stírá, i když nás v životě neviděl. Kdo nám podsouvá účast na protistátních demonstracích. Kdo nás obviňuje ze snah ovlivňovat další patnáctiprocentní.
Jsme čtyřprocentní svině.
Nechceme se měnit a nechceme být výjimeční. Stoprocentně chceme patřit mezi alespoň jedenapadesátiprocentní.