Konzumujeme-li kontrolované zprávy a chce-li se po nás samostatné myšlení, nemůžeme dojít k jinému závěru, než že pro samostatné myšlení jsou kontrolované zprávy naprosto nevhodné. V případě kontrolovaných zpráv se totiž nemůžeme přehrabovat ve směsi protichůdných informací a vybírat ty nejpravděpodobnější. Naše schopnost samostatného myšlení chřadne a uvadá, až nakonec zanikne.
Pro rozvoj samostatného myšlení potřebujeme směs protichůdných informací. Neděsme se kontroverzí, že jedna zpráva odporuje jiné zprávě – tak je to v pořádku. Jedná se o trénink našeho mozku. Dejme si příklad.
Jedna zpráva říká, že jsme zaprodanci a ztroskotanci. Druhá zpráva říká, že jsme lůza a dezoláti. Třetí zpráva říká, že jsme svině a dobytek. Je to paleta protichůdných zpráv. Pokud máme věrohodně zjistit, co jsme, musíme slyšet celou paletu zpráv, nikoli jen jednu z nich v rámci kontrolovaných zpráv, třeba, že jsme jen svině. Objektivní zpravodajství nám musí poskytnout všechny verze. Pak se samostatně zamyslíme a vybereme tu nejpravděpodobnější verzi.
Tomuto samostatnému myšlení se říká kritické myšlení. Nenaskakujeme hned na první verzi, ale počkáme si na všechny možnosti. Ve směsi všech možností je jedna, která je nejpřiléhavější. Jejím výběrem stvrdíme nejen zásadu kritického myšlení, ale také zásadu objektivity.
Na téže zásadě trvejme i u zpravodajců, aby nám objektivně poskytovali nekontrolované zprávy. Sami si vybereme.