Nekrm hydru – tento slogan si zaslouží co nejširší publicitu.
Musíme vědět, že to není o nějakém hydrofilním živočichovi, kterého postačí nechodit krmit k rybníkům a řekám. Musíme vědět, že to není o obludě s hadím tělem, které místo useknuté hlavy vyrostou dvě. Musíme vědět, že to není o ženštině, která každé jídlo přesolí a překyselí.
Musíme vědět, že je to o milé paní ze sousedství, která každý večer zazvoní a přinese koláč, který nám chutná, aniž tušíme, kolik je v něm arsenu. Musíme vědět, že je to o krajánkovi, který přináší nové zprávy, protože ví, že my se ze mlejna nehneme. Musíme vědět, že je to o kašpárkovi, který nás pobaví, i když to neměl v úmyslu.
Je to o veselém tanečníkovi, který nás s úsměvem klauna oddělá. A to tak šikovně, že z toho sami budeme mít radost. Když krmíme Českou televizi, je to o naší hlouposti, a s pomocí boží a lidí typu Štěpána Kotrby to budeme všichni vědět.
S co nejširší publicitou si zasloužíme vědět, že jsme v legální kleci s hydrou a že každý únik bude sice nelegální, ale spásný.