Víme, že pácháme ekonomickou sebevraždu. Zatím ještě nevíme, jedná-li se o asistovanou sebevraždu.
Pokud se jedná o neasistovanou ekonomickou sebevraždu, pak jsme v tom sami. Neležíme na lůžku v nějaké průmyslové zóně a neběhají okolo nás insolvenční sestry s injekční stříkačkou; rozhodli jsme se finančně vykrvácet svépomocí. Zvýšili jsme si ceny energií, zavedli jsme si ESG, vzali jsme si úvěry a nevyrábíme nic, co je fuj. Dobrovolně jsme se tak přivedli do stavu očekávání posledního výdechu. Nemůžeme nikomu nic vyčítat, protože jsme si předsmrtné křeče vyvolali sami. Až přestaneme vyrábět i to nefuj a vydechneme naposledy, pocítíme obrovskou úlevu. Nic nás nebude bolet a rezavá země nám bude lehká.
Panují ovšem obavy, že náš konec bude bolestivý. Není horší věc, než umírat v bolestech. Až přijdou první záchvaty, určitě si rozmyslíme pomoc sester s injekční stříkačkou. Požádáme o asistenci.
Zavoláme rozvodné sestře, aby nám už odpojila elektroměr, a požádáme o uzavření plynového kohoutu. Pozveme správňácké sestry, aby ukončily naši neodpovědnou, neudržitelnou a nespolečenskou výrobu. Zavoláme bankovní sestře, aby naše úvěry učinila okamžitě splatnými. Výrobní haly dáme k dispozici kulturním výstavám a přednáškám o povinné solidaritě. Na daňový úřad pošleme naše poslední vyučtování a zaměstnance svěříme do péče sociální sestře. Budeme připraveni na asistovanou ekonomickou sebevraždu.
Lehce se nám bude odcházet z tohoto světa. Zvláště s vědomím, že děláme správnou věc.
Hořké čtení.
Díky.