Každá ideologie má svůj kostel. Nechápejme to pejorativně – ideologie může být zničující, ale také povznášející. Jaká konkrétní ideologie je, poznáme při návštěvě jejího kostela.
Současně platí, že pevnost ideologie se pozná v časech, kdy živoří. Tehdy jsou její základy podrobovány existenční zkoušce, které buď odolají (protože je ideologie pevná), nebo ve které zaniknou.
Dáme-li si obě teze dohromady a vydáme-li se do života provést praktickou zkoušku, máme jasno. Naše cesta vede do Bruselu. Podrobíme bruselskou ideologii zatěžkávací zkoušce – její finanční vodotrysk vysušíme na drobný pramínek. Voleným zástupcům přidělíme hrdost a čest reprezentovat, tj. pracovat zdarma, a úředníkům poskytneme běžné platy jako v soukromé sféře. A budeme pozorovat, co se stane.
Musíme si stoupnout poněkud stranou, aby nás desetitisíce lidí neporazily, jak budou z Bruselu prchat.
Když Viktor Orbán mluví o dobytí Bruselu, zapomíná na to, na jakých základech bruselská ideologie stojí. Stojí na penězích. Nejsou-li peníze, není ideologie. Nemá smysl dobývat něco, co za to nestojí. Smysl má jiná věc.
Smysl má zavést rotační mechanismus. Spolupráce evropských států může být řízena každý rok z jiného státu. Každý rok bude „brusel“ jinde. To by mohl být dobrý základ pro to, aby byla bruselská ideologie zase povznášející.