Problémy snáze uchopíme, když je personifikujeme. Například se těžko vypořádáváme s problémem drahých potravin, když nevíme, kdo přesně na nich nejvíc vydělává. Tušíme, že půjde zřejmě o obchodní řetězce, ale i to je nedostatečná personifikace. V obchodním řetězci existuje funkce, obsazená člověkem s konkrétním jménem, který rozhoduje o procentech marže. Za drahé brambory může konkrétní Josef Novák.
Návrat osobní odpovědnosti je nám více než potřeba. Ověřili jsme si, že kolektivní odpovědnost v důsledku vede k tomu, že odpovědný není nikdo. Při důsledném uplatňování osobní odpovědnosti bychom zjistili, že za každý problém může konkrétní Josef Novák. Jeho odstranění sice nemusí odstranit náš problém, ale otevře cestu k nápravě.
Představme si, že na každém cenovém štítku bude uvedeno i jméno odpovědné osoby. V budoucnu by mohlo být doplněno telefonním číslem, adresou a mapkou cesty k jeho domu.
Jiný přístup bychom mohli volit v případech, kdy je strůjce problému známý. Například politici se nemohou schovávat za kolektivní odpovědnost. U nich už telefonní číslo, adresu a mapku k jejich domu známe. Zde bychom mohli volit opačný přístup – konkrétní jméno naopak zamlčovat.
Víme, že inflaci způsobila jeho vláda. Víme, že daně zvýšil on. Víme, že jeho pravicovost reprezentují jeho dvě levé ruce.
Problém sice neuchopíme snáze, ale alespoň na jméno strůjce problému snáze zapomeneme.