Několik let jsme doslova bombardováni, že Rusko je náš nepřítel a že ho porazíme sankcemi a izolací. Ponechejme vlastní úvaze, kterými sankcemmi jsme Rusko porazili a od koho jsme Rusko izolovali, a věnujme se faktu, že každý nálet, i kdyby byl sebedelší, jednou skončí. Jednou odstraníme zatemnění a co bude venku ? Kdo, a s kým, se půjde přivítat ?
Z tohoto pohledu se dělíme na osoby válečné a na osoby poválečné.
Historie nás poučuje, že překryv mezi oběma skupinami může být značný. Spolupracovníci gestapa byli po druhé světové válce nejagilnějšmi němcobijci a klacky bili po hlavě odcházející sudetské ženy a děti hlava nehlava. Historie se bude s největší pravděpodobností opakovat. Je na nás, aby tento překryv byl co možná nejužší.
Už teď si můžeme udělat revizi, komu v budoucnu budeme věřit pokusy o sbližování s Ruskem. Ke sbližování s Ruskem dojde, a to bez ohledu na to, co my sami si osobně přejeme. Seznam těch, u nichž bude naše důvěra absolutně vyloučena, bude dlouhý, předlouhý. Nepřátelských výroků vůči Rusku je takové množství, že se v jejich záplavě doslova topíme. Na druhou stranu nám dávají unikátní příležitost minializovat překryv na nižší stovky jednotlivců.
Můžeme si uspořádat každý svou osobní sázku, kdo jako první na české mediální scéně vysloví:
Potřebujeme Rusko na své straně a proto jedeme do Moskvy jednat (s Putinem nebo s post-Putinem).
A jako prémii sázku na to, zda to bude osoba z první skupiny nebo z druhé skupiny, anebo z překryvu.