„Во время ядерной войны лучше находиться в армии действительно, чем в тылу.“
(Rostislav Iščenko, 8.6.2024)
Důvod jen ten, že do týlu přiletí raketa a okamžitě vyřadí metropoli ze života. Ještě v ní žijeme, ale už nepracují úřady, ani obchody, nerozvážejí se potraviny. Jak přežijeme, to nikdo neví. Zatímco v armádě budeme mít vždycky co jíst a co si oblékat, protože armáda je organizovaná síla, která je schopná postarat se o lidi, kteří jsou v jejích řadách, a to jakýmkoli způsobem.
Nemáme moc času na rozhodování, natož na přemýšlení. Nemůžme čekat, až uslyšíme v noci svist, jak raketa kopíruje povrch terénu a vyhýbá se překážkám. To se právě vyhýbá dvacetimetrovému požárnímu sušáku v naší obci. Sousedů, kteří v pyžamu vyběhnou na náves a budou se přít, co teď dělat, bude mnoho. Neztrácejme čas v davu.
V týlu nás fakt žádné štěstí nečeká. Zavolejme na vojenskou správu ještě dnes. Život je už tak dost složitý, že si ho můžeme zjednodušit na „přežít/nepřežít“.