Kolikrát už jsme slyšeli kritiku na odliv zisků zahraničního kapitálu. Nejenže jde o kritiku lacinou a povrchní, ale také jde o kritiku zavrženíhodnou. Představme si, že by šlo o náš kapitál. Vztekli bychom se, kdyby nám stát vyčítal, jak nakládáme se svým ziskem, nedejbože aby nám nařizoval, co máme se svým ziskem udělat. S odvoláním na ochranu soukromého majetku bychom podrážděně ukázali prostředník.
Není zločin, jak zahraniční kapitál nakládá se svým ziskem. Pro lacinou a povrchní kritiku něčeho, co není zločin, přehlížíme u zahraničního kapitálu něco, co zločin je. My, kteří pracujeme v korporátu, tušíme, o čem je řeč.
Možná jsme do korporátních firem nastupovali s ideály. Možná jsme ideály neměli, ale věřili jsme, že budeme na jedné lodi s těmi, co mají k dispozici špičkové technologie, s jejichž pomocí umějí udělat svět lepším. Netušili jsme, že budeme na jedné lodi s darebáky. Mnozí z nás to netušíme dodnes. Spolupracujeme nejen na odlivu zisků (což je obhajitelné), ale spolupracujeme na odlivu lepšího světa, což je neobhajitelné.
Pracujeme pro potravinářský korporát a dostáváme setrvale horší a horší kvalitu jídla (častěji a častěji je nám nevolno). Pracujeme pro farmaceutický korporát a dostáváme setrvale horší a horší kvalitu léků (častěji a častěji je nám špatně). Pracujeme pro automobilový korporát a dostáváme setrvale horší a horší kvalitu aut (častěji a častěji je nám zle). Pracujeme pro bankovní korporát a dostáváme setrvale horší a horší kvalitu peněz (častěji a častěji je nám na blití). A to si představme, jak se korporátní manažeři kvality můžou přetrhnout, abychom pochopili, že horší výrobek je lepší výrobek. Odliv kvality je skutečný zločin.
Co si má počít česká firma ? Audit kvality je další typický korporát na stejné lodi.