Vyhlásit válku může stát, ale nejenom stát. Stát vyhlašuje válku proto, že má k dispozici armádu, které věří, že zvítězí. Válku ovšem může vyhlásit kdokoli bez ohledu na to, zda má armádu a zda věří ve vítězství. Armáda a víra jsou věci, povzbuzující k vyhlášení války, nikoli však postačující k vyhlášení války.
Válku může vyhlásit třeba svaz včelařů. Válku můžeme vyhlásit i my. To vyjdeme o půlnoci na balkón a co nám síly stačí, zakřičíme vyhlášení války do ztichlého sídliště. Máme svoji armádu, máme svoji víru a máme to nejdůležitější – máme odvahu hned ráno umřít.
Bez odvahy umřít nemá smysl vyhlašovat válku.
Můžeme si tedy všechny vyhlašovatele války, kterých je kolem nás jako hub po dešti, rozdělit na dvě kategorie: na odvážné vyhlašovatele války a na zbabělé vyhlašovatele války. Ti první si nad ránem nasazují přilbu a oblékají maskáče, zatímco ti druzí popichují ostatní, aby si nasadili přilbu a oblékli maskáče. Ráno je od sebe velmi snadno odlišíme; ti v civilních oblečcích a šatičkách jsou jen zbabělé děti.
To samé platí pro stát. Až si představitelé státu ráno nasadí přilbu a obléknou maskáče, možná se k nim přidáme.