Peníze znamenají moc. Kdo má peníze, má faktickou moc. Bez peněz je papírový držitel moci ve skutečnosti tím papírem. Jeden den „je u moci“, druhý den už být nemusí. Významově trefně se používá obrat „být u moci“ namísto toužebného „být mocný“.
Většina politiků „je u moci“. Když si provedeme rešerši jejich majetku, zjistíme, že nic moc nevlastní. Rozhodně nevlastní takový majetek, od něhož by se dala odvozovat faktická moc. Například mezi poslanci je jen hrstka osob, kteří mají faktickou moc, přičemž drtivá většina z nich je jen u moci. Náš každodenní život ovládají mocní; není divu, že nás zajímá, kdo ovládá náš život. Po mocných se musíme poohlédnout mimo politiku.
Přesněji řečeno: nemusíme, ale můžeme. Ve finále totiž nic nezměníme. Budeme sice víc vědět, ale naše schopnost převzít vliv se nezvýší. Pokud si toto dopředu uvědomíme, nezažijeme šok a zklamání. Například z toho, že cokoli mocní činí, činí tak kvůli dalšímu přesunu majetku od nás k nim, což jejich majetek navyšuje a tedy navyšuje jejich moc. Z tohoto kruhu nelze vystoupit jinak než násilím.
Můžeme chtít vědět, kdo je mocný. Riziko naší touhy po vědění je evidentní: až zjistíme, že ti, co ovládají náš každodenní život, ovládají rovněž výrobu zbraní, dostaneme se do schizofrenní situace. Budeme chtít mocné odstranit zbraněmi, které nám oni sami dodají.
Není divu, že tak rádi podléháme ideologii těch „u moci“ – jen pozor na ty, kteří chtějí dodávat zbraně.