Motto: Nechceš-li jít hlavou proti zdi, můžeš na ni každý den alespoň močit.
Existuje řada zdí. Existuje zeď našeho domu, existuje zeď nářků, existuje zeď (hradba) mlčení, existuje zeď, ke které jsme přitlačeni. Vedle nich, či spolu s nimi, vzniká další zeď – zeď neposlušnosti.
Představme si, že každý z nás si dáme pár piv a stoupneme si ke zdi. To by v tom byl ledvinový čert, abychom se nerozmočili a den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci zeď nerozmočili. Pak už jedno, jak tvrdá zeď byla v porovnání s naší lebkou.
Každý z nás máme svoji zeď někde jinde. Jelikož nemáme schopnost (odvahu) zeď zbourat, prožíváme každodenní frustraci. Dovoláváme se práva na občanskou neposlušnost, ale nemáme schopnost (odvahu) sáhnout si na limit občanské neposlušnosti, jenž bývá pod proudem (aktuálně odmítnutí převzít povolávací rozkaz). Jen se dovoláváme a z vyschlé studně se nám vrací ozvěna. Místo toho bychom měli zajít na pár piv.
Až rozmočíme všechny naše zdi, s překvapením zjistíme, že za nimi jsou lidé, kterým se taky moc chce.