„И ещё. Сейчас при рождении третьего ребёнка государство погашает за семью часть ипотечного кредита – 450 тысяч рублей. Также предлагаю продлить действие такой нормы до 2030 года. В текущем году потребуется почти 50 миллиардов рублей на это, потом по нарастающей – всё больше и больше, но деньги для этого есть.“
(V.Putin, Poselství prezidenta Federálnímu shromáždění, 29.2.2024)
Zapátrejme v paměti a vzpomeňme si na okamžik, kdy český politik řekl: Peníze na to jsou.
Ano, bylo to v roce 2002, kdy se blýsknul Vladimír Špidla se svým: „Zdroje jsou.“
(v roce 2021 to zopakoval: „Zopakoval bych tu větu celou: Zdroje jsou, záleží na prioritách, na které je chcete vydat.“)
Od té doby peníze už jenom nejsou. Zvláště nejsou při narození třetího dítěte a nebudou ani v roce 2030. Mezi námi chytrými bývá zvykem, že když finančně strádáme, podíváme se kvůli poučení tam, kde finančně nestrádají. Pokusíme se je napodobit v naději, že také přestanme finančně strádat. Tak to děláme my chytří.
Pak jsme tu my méně chytří, kteří, když finančně strádáme a v okolí máme příklad, jak finančně nestrádat, tak se díváme jinam. A nakonec jsme tu my hloupí, kteří, když finančně strádáme, tak vyšleme signál, že to naše strádání vlastně není strádání a že se máme dobře a že se budeme mít ještě lépe.
U nás chytrých příklady táhnou. U nás méně chytrých příklady tlačí. A u nás hloupých příklady aktivují vysílání signálů.