Dokud můžeme, prostudujme si, jak funguje spalovací motor. Znalosti se nám budou hodit.
Ottův spalovací cyklus se skládá ze čtyř fází – sání, komprese, výbuchu a výfuku. Při sání se otevře sací ventil a do společnosti se pohybem pístu dolů nasají občané. V kompresní fázi píst pohybem nahoru stlačí obsah spalovací komory. V horní úvrati, kdy je tlak na občany nejvyšší, dojde k výbuchu; výbuch může iniciovat nějaká jiskra, vnesená do společnosti, nebo import cizích problémů, které jsou pro společnost pod tlakem neúnosné. Poslední fází Ottova spalovacího cyklu je výfuk, kdy jsou výfukovým ventilem ze společnosti vytlačeny zbytky po společenském požáru.
Významným znakem Ottova cyklu je, že píst, který občany nasává a pak stlačuje, zůstane výbuchem nedotčen. Ti, kteří nám slibují a pak nás místo plnění slibů dostávají pod tlak, se požáru vyhnou. Nesdílejí náš osud spálení a vyfouknutí. Nejsou jedni z nás, jen stlačují a nehoří.
Dalším významným znakem Ottova cyklu je, že se stále opakuje. Nemůžeme očekávat, že tlak na nás vyvíjený, někdy poleví. Budeme vždy a stále ve stresu, dokud dosažení horní úvratě nevyvolá další revoluci. Pak si na chvíli oddechneme oddechovým ventilem, ale v tu chvíli se budou již připravovat nové sliby, které nebudou plněny.
Měli jsme štěstí, že jsme jeden výbuch zažili na vlastní kůži a že jsme si mohli na pár let oddechnout. Nyní vyhlížíme další horní úvrať. Při znalosti Ottova cyklu víme, že přijde.
Jak prosté.