Svaz chovatelů holubů slaví. Holubníky se staly natolik populárními, že se rozšířily na celou republiku. Blížíme se situaci, kdy celá republika bude jeden velký holubník.
Zřizování holubníků má svá pravidla. Velikost holubníku se odvíjí od počtu holubů; máme-li více jak dvacet párů holubů, měli bychom před rozšířením existujícího holubníku zvážit stavbu dalšího holubníku; na jeden pár holubů počítejme s plochou alespoň půl metru čtverečního a výšku holubníku dizajnujme na člověkem dosažitelnou výšku. Interiér holubníku vybavme tak, aby každý holub měl svou vlastní sedačku. Zajistěme vstup slunečního světla, nejlépe při východu slunce, a přístup čerstvého vzduchu; holubům ovšem neprospívá průvan, proto nepoužívejme výkonnější ventilátory. Všude, kde je to možné, používejme rošty místo pevných podlah. Je jasné, že mnohá pravidla se dodržují velmi obtížně, pokud je holubníkem celá republika.
Jsme schopni zajistit plochu alespoň půl metru čtverečního na jeden pár, ale omezit výšku celorepublikového holubníku výškou, kam dosáhnme, je nemožné. Pro každého umíme vybavit vlastní sedačku, vstup slunečního světla zajistíme po celý den, rovněž tak přístup čerstvého vzduchu, ovšem průvanu nezabráníme, ba ani větru. Roštové podlahy umíme a zvykneme si na ně. S drobnými omezeními jsme schopni žít v jednom velkém holubníku.
Můžeme zdárně dokončit budování celorepublikového holubníku. Pravidlo, že každý pár by měl mít dvě hnízda (když ještě krmíme stávající děti, už děláme další děti) dodržet nemusíme, neboť reprodukce je v holubníku to poslední, na co myslíme. Jen se střezme jediné věci.
Střezme se pokušení považovat se za holubice míru.