„Značnou hospodářskou škodou je…i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, se kterým se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky…“.
(nález Ústavního soudu ke snížení valorizace penzí, 24.1.2024)
Mluvit v souvislosti s důchodci o hospodářských škodách je zvrácené, podobně jako je zvrácené mluvit v souvislosti s lidskými bytostmi o škodné. Škodu vytváří ten, kdo škodí. Náznak, že by důchodci škodili, se nelíbil ani Ústavnímu soudu, proto měl potřebu dovysvětlit:
„Jde-li o pojem ‚škoda‘, podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v bodu 17 nálezu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 12/10 nejde o škodu v (civilně) právním smyslu, ale je třeba ji chápat v ‚širších politických konsekvencích‘.“
Ústavní soud, jehož úkol je přísně omezen na zkoumání souladu zákonů s ústavou, v bezradnosti mluví o „širších politických konsekvencích“.
Zopakujme si: škodu vytváří ten, kdo škodí.
Škodu z valorizace penzí vytvářejí důchodci. Důchodci škodí. Chápejme to v širších politických konsekvencích.