Nevyžádaná diskuse o budoucí české měně má jednoznačné koryto – měna musí být něco, co je vzácné a vyskytuje se v omezeném množství. Měnou by mohl být například šafrán, crocus sativus. Kilogram pravého šafránu by mohl mít cenu 5 tisíc kilogramů falešného šafránu, carthamus tinctorius. Tato měna by byla stabilní, neboť řepková pole nelze snadno předělat na šafránová pole.
Úplně mimo jsou úvahy, že by českou korunu nahradilo euro, protože euro lze vysít kdekoli, ujme se i na nehostinných horských svazích. Rohlík v krámě by pak neměl hodnotu cenovky 1 euro, nýbrž zanedbatelnou hodnotu krmné směsi pekařské remitendy.
Obchodování šafránem má své výhody. Šafrán lze snadno pytlíkovat, je lehký, takže šafránovou hotovost na koupi domu uneseme v kapse, šafrán nepodléhá dani z příjmu, protože stvořitel nám měnu daroval, a šafrán je také environmentálně šetrný, přebytky využijeme v kuchyni. Nevýhodu je, že hotovost se nám snadno rozfouká. Proto místo šafránu dáme přednost něčemu bytelnějšímu.
Horkým kandidátem na budoucí českou měnu je důvěryhodný politik. Vzácnost výskytu důvěryhodného politika zažíváme na vlastní kůži každé čtyři roky. Podmínka vzácnosti je tedy splněna. Mnohdy důvěryhodného politika nenajdeme na žádném volebním lístku, je jich tak omezené množství, že šafrán vedle nich vypadá jako pangejtový plevel.
Zbývá jen nastavit směnný kurz, kolik rohlíků je za jednoho důvěryhodného politika; ostatní politici půdou do politické remitendy.