Stále platí: Nezkoumejme, s kým souhlasíme; zkoumejme, kdo souhlasí s námi. V osobnější a imperativnější verzi: Nezkoumej, s kým souhlasíš, zkoumej, kdo souhlasí s tebou.
V pracovní verzi: Nezkoumej, zda souhlasíš se zaměstnavatelem, zkoumej, zda zaměstnavatel souhlasí s tebou. Jaká rizika přináší tato specifická verze, je nabíledni. Připravme se na vznik pracovních výborů.
Nárok na vlastní názor je nejvíce ohrožen tam, kde vlastní názor nejvíc ohrožuje naši existenci. Nejsme-li schopni se postarat o svoje existenční potřeby, změníme svůj názor raz dva tři. Zaměstnavatel nám z dobré vůle poskytne školení, jak má vypadat správný názor, a očekává, že si svoji mzdu/plat zasloužíme. Jelikož musíme příští měsíc zaplatit složenky, neochotně, tj. oficiálně ochotně, adoptujeme zasloužený názor. Pracovní výbor náš názor posoudí a předá potvrzení do mzdové účtárny.
Jsme-li sami zaměstnavatelem, nejsme na tom lépe. Funkci pracovního výboru může převzít aktivistická zaměstnanecká buňka, nebo může přijít externí nevinný dotaz například ze zelené banky nebo z izraelsko-ukrajinské ambasády nebo z pouličního výboru. Takové dotazy neberme na lehkou váhu.
Přestože se bude přitvrzovat, nikdy neustupujme ze zásady: Nezkoumejme, s kým souhlasíme; zkoumejme, kdo souhlasí s námi. Jak je Bůh nad námi, jednou pochopíme, proč.