Byly jedny spojené státy a v nich žil mocipán. Toužil si najít opravdové poddané. Rozhodl se, že je bude hledat kdekoliv. A tak jezdil křížem krážem po celém světě. Hledal, ale pořád marně. Poddaných bylo hodně, ale jak měl poznat, kteří z nich jsou opravdoví ? Zanedlouho hledat přestal a vrátil se velmi smutný na svůj bílý dům.
Jednoho večera se přihnala strašlivá bouřka. Po nebi se honily blesky, hřmělo a lilo jako z konve. Bílý dům pokryla tma. Mocipána probudilo bouchání na dveře, tak se zvedl a šel otevřít sám. Před bránou stál muž a tvrdil, že je poddaný. Dešťová voda mu stékala z vlasů na šaty, ze šatů na špičky střevíců a patami zase vytékala ven. Jeho vzhled však nikoho o jeho původu nepřesvědčil. Proto si pro něho mocipán připravil jednu zkoušku.
Šel do ložnice, sundal z postele matraci a na samé dno položil tři hrášky – ruský, čínský a íránský. Pak vzal několik matrací a poskládal je na sebe. Na tu velkou kupu matrací položil ještě dvacet nadýchaných peřin. Do té postele poddaného uložil.
Mocipán netrpělivě čekal, až se poddaný ráno vzbudí, aby se ho mohl zeptat, jak se vyspal. Když poddaného spatřil, neváhal a na spánek se ho zeptal. Poddaný jen naříkal. Vyprávěl, že celou noc ani okem nezamhouřil. Jak byla postel tvrdá a že ho něco tlačilo. Postěžoval si i na modřiny, které má po těle. Mocipán tak poznal, že jde o opravdového poddaného. Přes dvacet žíněnek a peřin ucítil malá zrnka ruského, čínského a íránského hrášku. To by obyčejný poddaný necítil. Mocipán tedy usoudil, že onen muž může být jedině opravdový poddaný. Mocipán neváhal a poslal ho do války proti Rusku, Číně a Íránu.
A teď, děti, vyčůrat a spát, zítra půjdete na fronty.