V rozhovoru pro Weltwoche odpovídá Tucker Carlson na otázku, co mu v dnešním znepokojivém světě poskytuje naději:
„That the stakes have suddenly gotten so high that smart people are rethinking their assumptions. I see it all around me. I see people all around me asking themselves: ‚I used to believe this. Is it still true ? Was it ever true ? What is the truth ?‘ People are focused on questions of truth and falsehood, I think, much more deeply than they ever have been, and that’s a good thing.“
(Tucker Carlson, 21.9.2023)
V jiné část rozhovoru se Carlson, který celý život pracuje s informacemi a nadprůměrně informace vstřebává, přiznává, jak málo ví. A co my, kteří se prací s informacemi neživíme ? Víme toho ještě míň ? Ale kdeže ! Čím méně toho víme, tím snadněji tvrdíme, že všechno víme a všemu rozumíme.
To je nejrozšířenější nemoc naší doby. Je tak rozšířená, že by si zasloužila svoji klasifikaci v MKN jako nemoc brouka Pytlíka.
Je to pochopitelné. Tolikrát – a čím dál častěji – vstřebáváme protichůdné informace, s nimiž se musí náš mozek nějak vypořádat. Má je uložit ? Nebo je má ignorovat ? Je to stále pravda ? Byla to někdy pravda ? Co je pravda ? Zahlcovat si mozek nepravdami je kontraproduktivní. Vytváříme si v mozku matrix a mozek nám to pak zle oplatí v nejnevhodnější chvíli.
Univerzální řešení neexistuje. Individuálně může fungovat lepší zapojení smyslů – „je to pravda, protože jsem to viděl na vlastní oči“; „je to pravda, protože jsem to slyšel na vlastní uši“; „je to pravda, protože jsem to cítil na vlastní kůži“.