V tomto roce do poloviny září přibylo ve Sbírce zákonů již 276 nových předpisů. Za minulý rok to bylo 471 předpisů. Za uplynulých deset let to dělá celkem úctyhodných 4796 předpisů (slovo „úctyhodných“ je zde myšleno ironicky), kdy rekordmanem byl rok 2020 (612 předpisů).
Rok co rok se stále více zaplétáme do pavučiny zákonů, vyhlášek a nařízení. Rok co rok musíme ignorovat stále víc předpisů, abychom žili normálně. Rok co rok čekáme na to, že zákonodárné sbory začnou s rušením předpisů, aby se nám začalo dýchat lépe. Rok co rok čekáme marně.
U pavouka vidíme, že nekomplikuje svoji pavučinu, aby chytil více much. V případě, že mu ji vítr zničí, natáhne pavučinu znovu ve stejné jednoduchém a účinném provedení. Každá nezachycená moucha pavouka nenutí přemýšlet, jak svoji pavučinu „vylepšit“, tj. zkomplikovat.
Právní jistotu nám dává základní pensum zákonů. Každý další zákon nad užitečnou míru nám právní jistotu nezvyšuje, spíše snižuje, a zvyšuje palmáre právníkům. Smluvní volnost se vytrácí a kličkovaná lotrů se zdokonaluje. Podvodníkovi nemůžeme smluvně volně dát do zubů, zato podvodník nás může kličkovaně po právu tahat za nos. Čekáme zoufale na stav, kdy se na právo budeme moct spolehnout, potože ho budeme jako jednoduchý racionální nástroj znát.
Do té doby nám nezbývá, než sledovat, kdo se uchází o náš volební hlas a zda nabízí za jeden nový předpis zrušení alespoň dvou existujících předpisů.