Veškeré české písemnictví se vejde na paměťový čip o velikosti 1,5 terabajtů o rozměrech 10×20 milimetrů. To má své výhody i nevýhody.
Nevýhodou je, že je takřka nemožné vytvořit originální myšlenku. Ve chvíli, kdy zplodíme domnělou originalitu, nám čip suše oznámí: přesně to samé sdělil Karel Čapek ve Válce s mloky na straně 56… Vše bylo řečeno a zaznamenáno. Další nevýhodou je, že jsme stoprocentně čitelní. Nemůžeme překvapit nejen sami sebe, ale ani své nepřátele. Náš nepřítel ví, jak přemýšlíme a kam si schováváme zbraně. Přesto výhody převažují nad nevýhodami.
Jak opakujeme stále stejné chyby, víme, jak je napravit. Když si zvolíme Fialovu vládu, víme, jak ji dostat ze sedla. Víme, jak dostat kunu z kurníku. My to prostě víme. To, že to neuděláme hned, je jiná věc. V napravování chyb jsme my Češi poněkud pomalejší. Nemáme robespierrskou tradici.
Tisíckrát zvažujeme, zda se nejedná o provokaci, zda se nám to nevymstí, zda na nás nebude příliš vidět. Setrváváme v setrvalém stavu raději než ve stavu změn k lepšímu (co když je domnělá změna k lepšímu změnou k horšímu ?). Stačí se podívat na paměťový čip –
Na mnoha stránkách tam Jan Hus opakuje: Hlavně opatrně !