Pojem sankce nám objasňuje ministerstvo školství, jež je zodpovědné za naše vzdělávání:
Mezinárodní sankce je „souhrn omezujících opatření, jež mezinárodní společenství (OSN, EU) používají jako nástroj k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, k ochraně základních lidských práv a k boji proti terorismu“.
Říká to instituce, která řídí vzdělávání, tudíž bychom měli připustit, že nás touto definicí sankce chce vzdělat.
Jsme-li takto vzděláni, logicky usuzujeme, že opatření, která směřují k porušení nebo zrušení mezinárodního míru a bezpečnosti, k nedodržování základních lidských práv a k podpoře terorismu, nejsou sankcemi. Dodáváme-li tedy zbraně do místa ozbrojeného konfliktu, čímž neudržujeme ani neobnovujeme mezinárodní mír, nejednáme v souladu se sankcemi. Logika je neúprosná.
Sankce mají řadu dalších podivných znaků, odporujících logice. Například mají sankce zabránit dodávkám zboží ze státu A do státu B. Reálně to funguje tak, že stát A vyveze sankcionované zboží do státu C a stát C dodá sankcionované zboží do státu B. Pokud dostane stát C přes prsty, vyveze sankcionované zboží do státu D a ten dodá sankcionované zboží do státu B, a tak dále. Každý prostředník mezi státem A a státem B si za odsankcionování sankcionovaného zboží přihodí odměnu, takže stát B získá sankcionované zboží tak jako tak, jen dráž. Tak fungují sankce.
Další podivnost sankcí spočívá v tom, že se na jejich administraci podílí armáda úředníků, kteří by nebyli potřeba, kdyby sankce neexistovaly. Odměna těmto úředníkům rovněž zvyšuje cenu sankcionovaného zboží. Abychom si zlevnili život, musíme tedy trpělivě čekat, až moudrá hlava sankce zruší.
Prozatím si musíme slovo „sankce“ soukromě zařadit tam, kam patří – mezi sprostá slova. Dříve nebo později tak učiní i ministerstvo školství, které je zodpovědné za naše vzdělávání.